Kolekce Cesta nejen kolem světa

V názvu ve slově „Svět“ se odráží propojení celého světa
do jednoho díla prostřednictvím látek, které pochází
z různých koutů světa. Od Japonska, Indonézie, Indie,
Evropy – Francie, Holandska, Německa, Česka až
po Ameriku a Kanadu.
Číslovka „1785“ znamená počet kusů látkových čtverečků
(řezaných ve velikosti 5×5 cm), ze kterých se celý quilt
skládá.
Quilt je ušitý podle tradičního patchworkového vzoru
nazývající se „Cesta kolem světa“

Když jsem s patchworkem začínala, prohlížela jsem si
na internetu mnoho obrázků. Vzor New York Beauty mne
doslova uchvátil. Až později jsem zjistila, že je
inspirovaný snad nejkrásnějším newyorským
mrakodrapem ve stylu art deco  – Chrysler. Tento  dům si
zahrál v mnoha filmech (Man in Black, Godzilla,
Armageddon)  – a když pak bylo vypsáno soutěžní téma
pro PPM 2015 Architektura, rozhodla jsem se, že si
takový mrakodrap ušiji.

V září roku 2024 jsme s manželem strávili několik dní na
Sardinii. Co mě velice zaujalo, byl stylizovaný pták Čejky
chocholaté, která se vyskytovala všude na keramice
a textilních dekoracích a která představuje symbol
Sardinie. Podle keramiky jsem namalovala tuto stylizaci
a vložila do quiltu.
Korkové duby jsou typické stromy na Sardinii. Proto ty
kousky korku v quiltu.
A nakonec vzpomínka na krásné moře s plachetnicemi.

Na pytel od kávy dovezený z Indonésie, který jsem dostala
od kamarádky z kutnohorské pražírny jsem naaplikovala
kávová zrna s názvy míst, kde všude jsem pila kávu:
v Seattlu, Paříži, Splitu, ve Čkyni, v Londýně, Mnichově,
Turecku, Dubaji, v Nice, Řecku a v Kavypitel v Kutné
Hoře.

Oslovila mne rolička látek z kolekce Stonehenge firmy
Northcott od návrhářky Lindy Ludovico. Inspirací
pro tuto kolekci se staly horniny a minerály, jejich
struktura a kresba na nich.
Černohnědá látka s motivem doleritu vykresluje základ
tradičního patchworkového vzoru Cesta kolem světa.
Z doleritu jsou základní kruhové kameny tajemné stavby
Stonehenge v Anglii. Jde o nejznámější pozůstatek doby
bronzové a zřejmě o nejstarší známý kalendář.

Ráda cestuji a z každého místa se snažím dovézt alespoň
kousek látky, která je typická pro danou zemi.
A zde jsou.

Původní zadání kolekce leporel a quiltů znělo Cesta kolem světa. Skvělé téma
pro milovnice cestování, ale takřka nemožné pro někoho, kdo téměř necestuje. Pak ale
bylo do zadání doplněno úžasné slůvko nejen a najednou se objevila spousta možností,
jak téma cest uchopit.
Na začátku jsem měla vizi jiného quiltu, šitého v ruce, který měl připomínat mou cestu
životem. Ale pak jsem si řekla, že se vlastně nechci ohlížet zpátky a nořit se do leckdy
bolestných vzpomínek. Že k životu patří i hravost a že důležitější než minulost je to,
když si člověk přes všechny potíže a obtíže najde svou cestu. A tak jsem už podruhé
v životě ušila bludiště. Tím prvním byla před třinácti lety čtverečková deka pro mou
kamarádku, kterou jsem nazvala Bloudění v duze.
Toto nové bludiště se jmenuje Najít svou cestu. Můžeš to zkusit, třeba ji taky najdeš.
Já jsem tu svou našla třeba i v technice improv, kterou jsem na svůj quilt použila.

Na leporelo jsem použila krásné tisky paní Magdaleny Urbanové, která se věnuje smaltu a tyto tisky jsou její práce inspirované tímto uměním nebo to jsou přímo části historických smaltů.

Mám ráda historii a historické památky. Na svých cestách po
Evropě jsem obdivovala krásnou historickou architekturu a
umění. Do dvou čtverečků leporela jsem se snažila umístit
něco typického pro dané město, co mě velmi oslovilo. V
Paříži je to Eifelovka a mosty na Seině. V Římě Koloseum a
římská historie. V Benátkách gondoliéři a oprýskané budovy
nad kanálem. Ve Florencii Dóm a socha Davida. Ve Vídni
Hofburg a Hundertwasserhaus. Barcelona Sagrada Familia s
jeho tvůrcem Gaudím a nádherné Gaudího mozaiky.

Jednotlivé stránky mého leporela reprezentují vždy některé
mé dílo, realizované i nerealizované, kdy jsem si „něco
zkoušela“. Techniky, tisky, kombinace, stehy …
Vzorky skončily v krabici se zbytky, ze které jsem teď mohla
čerpat.

Rakouské Alpy
Hortenzie na Azorských ostrovech
Japonská technika Sashiko
Naše chalupa
Zeď nářků, Izrael
Tulipány v Holandsku
Cesty na výstavy patchworku do celého světa
Havaj, keporkak
Slon indický
Egyptská pyramida
Kohout na víně, Francie
Javánská batika, Indonésie

Tajenka k leporelu:
New York, USA 1989 – 1993
Glasgow, Skotsko 2008
Uluru, Austrálie 1998
Copa Cabana Rio de Janeiro, Brazílie 2000
Cusco, Peru 2003
Havaj, USA 2006
Údolí smrti Kalifornie, USA 2007
Tabgha, Izrael 1994
Požáry v Kalifornii, USA
Fukuoka ostrov Kjúšú, Japonsko 2005
La Bourboulle, Francie 2006
Tichá noc, svatá noc

Původní zadání kolekce leporel a quiltů znělo Cesta kolem
světa. Skvělé téma pro milovnice cestování, ale takřka
nemožné pro někoho, kdo téměř necestuje. Pak ale bylo do
zadání doplněno úžasné slůvko nejen a najednou se objevila
spousta možností, jak téma cest uchopit.
Obrázků mělo být dvanáct a ten zadaný počet mě inspiroval k
tomu, že jsem své leporelo pojala jako cestu rokem 2024 tak,
jak jsem ji vnímala na své zahradě, kde jsem také většinu
obrázků šila. Obrázky jsem přiřadila k jednotlivým měsícům,
i když ne vždy jsem ten který obrázek v konkrétním měsíci
šila.
Chvíle strávené šitím obrázků na zahradě patří k těm
nejklidnější a nejšťastnějším, jaké jsem v roce 2024 prožila.
Svou zahradu miluju, stejně jako miluju toto drobné šití
v ruce. Snad je to z obrázků poznat.

Sashiko byla pro mě vždy fascinující technika, ale zároveň
velmi vzdálená. Před několika lety mě do ní zasvětila moje
kamarádka Zuzka Dolínková, když mi přivezla své nadšení,
poznatky a časopisy. To pro mě byl obrovský poklad. Právě
u Zuzky na chalupě vzniklo mé první boro, a to
po absolvovaném kurzu u Susan Briscoe na Prague
Patchwork Meeting v Praze.
Od té doby mě především boro provází v mnohé tvorbě,
zejména když dílo doplním o japonské látky. Ty mi dovezla
Zuzka, společně s mnoha cennými poznatky o sashiku, přímo
z Japonska. A od té doby jsem touto technikou doslova
pohlcena. Látky sháním ve Francii, v Praze, a mnoho jich
mám také od rodiny a přátel. A Zuzku mám tak navždy
v sashiku zašitou.
Velmi mě inspirují ženy jako Yoko Saito, Sizuko Kuroha
a především Susan Briscoe, která techniku Sashiko rozšířila
do Evropy. To jsou moje vzory a velké inspirace. Sashiko je
pro mě láska na celý život a těším se, kam mě tato cesta ještě
zavede..

To bylo takhle:
Před mnoha léty jsem kdesi četla krátkou reportáž o turistické cestě v jižním
Portugalsku vedoucí podél pobřeží Atlantiku. Nic konkrétního z této reportáže
jsem si nezapamatovala, žádný název, žádný místopis, pouze ve mně zůstal
dojem krásného putování… Čas od času jsem si říkala, že si musím najít
informace o tomto treku, ale byla jsem pohlcena každodenními povinnostmi,
rodinou, prací, péčí o rodiče a nic bližšího jsem nezjistila.
A jednoho dne, na podzim roku 2023, jsem na WhatsApp dostala zprávu od
Elizabeth, ženy mého anglického kolegy. Zpráva obsahovala pouze jakýsi
odkaz, a když jsem ho otevřela, objevil se popis právě této portugalské cesty.
Byla jsem zaskočená, jelikož jsem s nikým o této cestě nemluvila, a přemýšlela
jsem, proč mi to Elizabeth posílá. Vzápětí přišla omluva, zprávu poslala
omylem, prý nebyla určená mně… Ale byla! Byla přímo pro mne!
A řekla jsem si, že není nač čekat. Vyhledala jsem si na internetu dostupné
informace o této cestě, která se jmenuje Rota Vicentina, přečetla si zkušenosti
lidí, kteří cestu absolvovali, a rozhodla jsem se jí podniknout. Oznámila jsem
svůj záměr doma a mé tři dospělé děti se postupně zeptaly, zda by se ke mně
mohly přidat, což mě velice potěšilo… Můj muž zájem neprojevil, je sice velký
sportovec, ale chůzi považuje za nezáživnou. Ale nakonec se nechal strhnout
naším těšením a do Portugalska se v listopadu 2024 vypravila celá rodina.
V Portugalsku jsme strávili 14 dnů, na samotném treku Rota Vicentina 11 dnů.
Ušli jsme asi 220 km, kochali jsme se nádhernou scenérii divokého pobřeží
Atlantiku, užívali si slunce a větru, dopřáli jsme si dobrého jídla i pití. Ale
hlavně jsme byli spolu.